My Art: Who´s Frank?

My Art: Who´s Frank?

„Dekadentě vyprázdněná, avantgardně egocentrická kabaretní show. Popkultura jako zdroj identity jedince. Reflexe ego-průmyslu."

Autoři a umělecký tým, info:

Koncept, režie, choreografie, výprava, interpretace:

Milan Loviška (SK/CZ)

Light design:

Tomáš Morávek (CZ)

Technická spolupráce:

Tomáš Morávek, Katarína Ďuricová (SK)

Hudební spolupráce:

Jan Burian (CZ), mix-Milan Loviška

Support:

Stanica Žilina- Záriečie, Ministerstvo kultury SR

Délka:

40 min

Premiéra:

24. 10. 2009 Stanica Žilina-Záriečie

Představení MyART: Who´s Frank? reflektuje dopad popkultury a konzumního života na osobnost současného člověka. Pod tlakem médií a v situaci informační slobody těžko hledá odpověď na otázky typu: Kdo jsem?, Kdo chci být?, Kým se ve skutečnosti mohu stát? Hodnotou je dnes ego, jeho síla a velikost. Aby člověk tuto skutečnost naplnil, sahá po té nejpovrchnější cestě s extrémním dopadem - chce být superstar, celebrita, chce maximum s minimálním úsilím, ego, které buduje společnosť a ne on sám. Neváhá se proto stát ovcí v (luxusním) stádě a doufá, že požitky z toho plynoucí, zalepí bolest ze samotné existence, osobní samotu a zabijí vlastní svědomí i pocit osobní a společenské odpovědnosti. Úkolem autora a performera v představení není vytvářet morální soudy o člověku nebo společnosti, ale prezentovat takovéto ego, tenhle spůsob existence.

Autor věří, že jeho samotná expozice vyvolá u diváka osobní reflexi a společenskou úvahu bez toho, aby autor sám dával konkrétní odpovědi na konkrétní otázky. Kromě této expozice tu je i ovšem ztvárněná snaha o zničení nebo potlačení ega resp. vytvoření jeho potenciální rekonstrukce.

Idea ega nereprezentuje jenom jakéhosi jedince, ale v podstate celou společnost. Je to určitý ego-ideál a autora zajímají právě možnosti jeho rozporu s reálním egem a proces vyrovnávání se s limity resp. produkty selhání při snaze o minimalizaci tohoto rozporu.

Kromě uvedené ideové složky má představení i rozměr formální, se kterým se nakládá tak, že se forma stává vlastně další ideovou rovinou představení. Forma a idea tady splývají v jedno a vzájemně sytí významovost jedné i druhé složky. Podstatou tohoto postupu je zkoumat hranice divadla resp. divadla tanečního a zároveň tak zkoumat i hranice v nás. Není cílem představení ustanovovat novou formu, ale rozšiřovat zaběhnutý rozměr toho, co je v divadle divadelní, taneční, alternatívní, experimentální, akceptovatelné i odmítané. Jeho umělecká hodnota spočívá v tom, že její víceméně úzké pojímání rozšiřuje místo toho, aby se k nějaké vyhraněné umělecké hodnotě (nebo směru či estetice) hlásilo. Po stránce tanečně-divadelní dramaturgie je tak toto představení směsí několika divadelních forem a postupů. Po stránce taneční formy následně a záměrně přesahuje slovník současného tance, pohybový projev je vysoce individualizovaný, ale obsahuje i určitou dávku cíleného klišé a nebojí se sáhnout až k pantomímě a klaunerii, kde výrazně pracuje s mimikou performera. Na rovině abstraktnosti se pohybový projev posouvá od pólu úplné civilnosti, naratívnosti a konkrétnosti až k pólu mnohovýznamovosti a plné symbolické abstrakce.

MyART: Who´s Frank je tedy multižánrové představení přesahující formu současného tanečního divadla a estetiku současného tance. Kromě tance či hudby pracuje s textem a objektem a klade důraz na výtvarné řešení - důležitou součástí představení je videoprojekce, kostým, maska a světelný dizajn. Je to kabaret jednotlivce i společnosti, úsměvný i bolestivý obraz obnažené lidskosti.

Ohlasy v tisku:

„Jazyk, ktorým Milan Loviška prostredníctvom svojho diela komunikuje, je mimoriadne expresívny a agresívny. Či už sa jedná o text, hudbu alebo použité symboly. Tento prístup však rozhodne nie je samoúčelný. Je to totiž presne jazyk zobrazovaného. Agresivita, expresívnosť a sústavný nátlak sú totiž typickým prejavom popkultúry"...

..." Hudba, pohyb, text. Všetko na diváka útočí, šokuje a nenecháva ho ani na chvíľu vydýchnuť."...

... My Art: Who´s Frank navyše napriek silne metaforickému jazyku s divákom zrozumiteľne komunikuje a nie je len umením pre umenie. Naopak používa jasne zrozumiteľné symboly ľahko odčítateľné aj pre priemerne vzdelaného diváka. Obsah sa neutápa vo forme, ale ho vhodne dopĺňa, čo pri podobných projektoch nebýva vždy zvykom. Milan Loviška pri práci na tomto projekte evidentne vedel, čo a aj ako chce povedať."

Mira Zwiefelhofera, Divadelní ústav, SR